Historie
Po vyhlášení tolerančního patentu v roce 1781 vznikají v okolí Dvora Králové luterské a reformované sbory – Libštát, Křížlice, Černilov, Třebechovice, Hořice a Semonice. První písemný doklad o evangelících ve městě a okolí je ze sčítání lidu z roku 1893, kdy se 17 obyvatel města hlásilo k „evangelické“ víře. Nedělní bohoslužebná shromáždění se začala konat v roce 1901, kdy za skupinkou několika evangelíků jezdil jednou za čtvrt roku bratr vikář Dvořák, později bratr farář Kašpar ze Semonic. Pravidelná shromáždění a náboženská výchova započala v roce 1911, kdy se služby ve Dvoře Králové ujímá sbor v Semonicích. Shromáždění se účastní 20-30 věřících. Od roku 1915 se práce ve Dvoře ujal úředník bratr Procházka, kterému vypomáhal bratr Svoboda. Nedělní bohoslužby se konaly jedenkrát za 14 dní a později každou neděli. Bohoslužby se konaly v propůjčené třídě měšťanské školy, biblické hodiny po rodinách, začala i pravidelná práce s dětmi.
Rozvoj sborového života nastává po vyhlášení samostatného státu v roce 1918. V roce 1919 byla ustavena kazatelská stanice s mateřským sborem v Semonicích. Po třech letech, v roce 1921 byl ustaven filiální sbor českobratrské církve evangelické, administrovaný ze Semonic. Filiální sbor vedl bratr Procházka, kázat často jezdíval bratr farář Ženatý ze Semonic. V té době měl sbor více jak 1300 členů. Sborový život omezovala skutečnost, že sbor neměl svoje prostory, kde by se mohl shromažďovat. Třída ve škole nestačila, shromáždění se dočasně konala i v katolickém kostele, později v pronajatém sále v hotelu Grand. V roce 1922 se staršovstvo filiálního sboru rozhodlo zakoupit pozemek s hostincem a zahradním domkem. K dispozici byla jedna místnost. Ani ta ovšem nestačila pojmout všechny zájemce o nedělní shromáždění. Ta se v létě konala na zahradě a mnohdy se pro nepřízeň počasí musela přerušit. Začalo jednání o postavení nové modlitebny. Přípravy probíhaly intenzivně a tak již 28. května 1923 mohla městská rada schválit projekt výstavby modlitebny. Konečné rozhodnutí o stavbě učinilo staršovstvo 30. června 1923. Již 23. září byl náš „sbor“ otevřen za obrovské účasti členstva. Uvnitř kázal bratr Čapek, farář z Třebechovic, na zahradě bratr Novotný z Hradce Králové. V tomto období velikého nadšení a přestupového hnutí přibývají další členové sboru. V roce 1926 má sbor 1558 členů (98% z přestupového hnutí). Práce se rozšiřuje. Na náboženství je vyučováno přes 200 dětí, nedělní škola pracuje ve dvou skupinách se 150 dětmi. Schází se dorost, mládež, konají se biblické hodiny a to i v kazatelské stanici na Starobucku. Tuto práci vykonává stále bratr Procházka s mnohými spolupracovníky – laiky. Po smrti bratra Procházky se ujímá práce farář Široký. V roce 1930 se filiální sbor stává samostatným sborem. Po počátečním rozmachu dochází v následujícím období k postupnému odlivu členů. Sbor se potýká s finančním problémem – splácením dluhu za koupi pozemku a stavby modlitebny, přichází válečné období. V té době sloužili v našem sboru faráři Pospíšil a Stanislav. Finanční situace se postupně stabilizovala a sbor se díky obětavostí mnohých členů konsolidoval.
V roce 1945 se sbor uprázdnil a byl opět administrován ze Semonic bratrem farářem Stanislavem Růžičkou. Ten se po ročním administrování rozhodl přejít do Dvora, který byl jeho rodištěm. Sbor opět ožil a sborová práce nabývala rozmachu. Bratru faráři Růžičkovi a sboru nebylo dáno mnoho času na vzájemnou službu. Po dvou letech práce a služby, v roce 1949, bratr farář zemřel. Sbor byl opět uprázdněn a služby se po necelém roce ujal vikář Emanuel Huml. V době vlády komunistické ideologie, kdy církve byly pod státním dozorem, se podařila generální rekonstrukce modlitebny a stavba nového sborového domu. Slavnostní otevření se konalo 22. září 1963, tj. téměř na den po čtyřiceti letech od dostavění modlitebny. V roce 1984 se sbor stává sídlem seniorátního úřadu.
V roce 1988, po úmrtí bratra faráře Humla, je sbor neobsazen a je administrován z Trutnova bratrem farářem Pavlem Pokorným. V té době vrcholí politický tlak na církve. Sbor jedná s farářem Vojenem Syrovátkou z Rumburku o příchodu do Dvora. Bratr farář ale nedostává státní souhlas k práci v našem sboru. Tato situace sbor pevněji semkla, a i když s menším počtem členů, žije nadále relativně aktivním sborovým životem. Adaptuje sborový dům, opravuje modlitebnu, konají se sborová shromáždění.
Oživení sborového života přinesla změna politického režimu v listopadu 1989. Na sbor mohl konečně přijít i farář Syrovátka. Na podzim roku 1990 staršovstvo rozhodlo o založení Střediska Diakonie Českobratrské církve evangelické ve Dvoře Králové n. L., které svoji činnost zahájilo 15. října 1991. Středisko je zaměřeno na péči o lidi vyššího věku, nemocné a se zdravotním hendikepem a to v ústavní i domácí péči. Dvůr se opět stává sídlem seniorátního výboru, když je v roce 1995 farář Syrovátka zvolen seniorem královéhradeckého seniorátu. Služba bratra faráře Syrovátky skončila jeho odchodem do důchodu v roce 2010. Novým farářem sboru byl zvolen Aleš Mostecký (2010-2018). Pak byl sbor administrován Tomášem Molnárem z Trutnova, než nastoupila farářka Daniela Brodská. V letech 2020 až 2023 byl farářem Michal Chalupski. Nyní je opět administrován Tomášem Molnárem z Trutnova.